informace o dubovém dřevu

Dub

Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.

Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Používalo se na výrobu mlýnských kol, hamrů, pilot k mostům a lávky, sudy. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbené v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celý věk – Age of Oak (1500–1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům. Dobře se lepí i moří.

Názvy
Eiche (D); european oak (GB, USA); europees eiken (NL); Quercus robur: chêne péndoncule (F); dub letní (CZ, SK); farnic (I); hrast luznjak, hrast poletni (HR/SLO); dab szypulkowy (PL); stenat pendunculat (RO); kocsányos tölgy (H); Quercus petraea: chêne rouvre (F); dub zimní (CZ, SK); dab nezszpulkowy (PL); gorun (RO); kocsanytalan tölgy (H)

Výskyt
Evropa až Malá Asie; oba duby chybí ve střední a severní Skandinávii, téměř v celém Finsku, západním, středním a jižním Španělsku; oba duhy rostou převážně v listnatých smíšených lesích, také na volných prostranstvích, často na loukách a v parcích, vzácněji u cest; nehojnější výskyt v Evropě je ve Francii+ jeden z nedůležitějších evropských druhů listnatého dřeva; světlomilné stromy, dožívající se vysokého stáří (500 až 800 let)

Popis
Barva: bělové dřevo nažloutle bílé, běl 2 až 5 cm široká; jádrové dřevo světle hnědé až nažloutle hnědé, tmavne, v čerstvém stavu v závislosti na stanovišti také lehce načervenalé
Textura: Fládrovaná (tangenciální řez), pruhovaná (radiální řez), s nápadnými zrcátky (radiální řez), příležitostně rýglovaná (radiální řez, lesklá (radiální řez), dekorativní

Jiné údaje
Jednoleté, tj. dřevo s úzkými letokruhy, je určeno především pro dýhárenské účely; vyhledávané provenience: dub ze Špesartu, slavonský dub; šířka letokruhů odpovídá následujícímu známému označení tvrdosti:
< 1 mm = měkké dřevo,
1 až 2 mm = poloměkké dřevo,
2 až 3 mm = středně tvrdé dřevo,
> 3 mm = tvrdé dřevo,
což ovlivňuje opracovávání; je potřebné zimní kácení a intenzivní ochrana kulatiny; pořez bez kůry; doporučuje se pečlivé urovnání do hrání, ochrana čel a zabránění přístupu vody (nebezpečí vzniku tříslových skvrn); na trhu se lze setkat také s dýhou s pyramidální a kořenicovou texturou pro cenné vnitřní vybavení staveb; pro evropské dřevařství má význam asi 20 až 30 druhů červených a bílých dubů; Portugalsko je největším pěstitelem korkového dubu na světě (67 000 ha!)